Aneb, jak také může skončit návštěva obchodu je-li před Silvestrem.
Blog o všem možném, nejlépe na téma Ostravsko. Pokud možno - stručně.
Website traffic statistics
čtvrtek 29. prosince 2016
pátek 23. prosince 2016
OSTRAVA - NÁKUPNÍ AMOK NA MĚSTSKÉM SÍDLIŠTI.
Reportáž psaná na nákupním vozíku.
Cestou z noční směny jsem se dnes (23.12.2016), v sedm hodin ráno, stavil do supermarketu Albert koupit ještě pár drobností, protože letos poprvé budou o Vánocích hytlermarkety a OC zavřené (díky Bohu!).
V tuto brzkou hodinu jsem očekával liduprázdný obchod, neboť i tramvaje DPO jezdili poloprázdné. Jak jsem se mýlil...
Albert byl doslova našlapán lidmi! Nákupní plocha připomínala Václavské náměstí v Praze. Všechny nákupní vozíky i košíky byly v pernamenci. Lidé brali prodejnu útokem, jako by už zítra nemělo vyjít slunce.
Některé scény evokovaly šestákový apokalyptický román "Poslední dnové lidstva". Na dračku šlo i zboží, které jindy leželo nepovšimnuto a padal na něj prach.
Cestou z noční směny jsem se dnes (23.12.2016), v sedm hodin ráno, stavil do supermarketu Albert koupit ještě pár drobností, protože letos poprvé budou o Vánocích hytlermarkety a OC zavřené (díky Bohu!).
V tuto brzkou hodinu jsem očekával liduprázdný obchod, neboť i tramvaje DPO jezdili poloprázdné. Jak jsem se mýlil...
Albert byl doslova našlapán lidmi! Nákupní plocha připomínala Václavské náměstí v Praze. Všechny nákupní vozíky i košíky byly v pernamenci. Lidé brali prodejnu útokem, jako by už zítra nemělo vyjít slunce.
Některé scény evokovaly šestákový apokalyptický román "Poslední dnové lidstva". Na dračku šlo i zboží, které jindy leželo nepovšimnuto a padal na něj prach.
Zákazníci byli jako Smrt, brali všechno.
Stal jsem se svědkem scény, kdy se dvě důchodkyně přetahovali o jeden z posledních exemplářů Štoly z dovozu za 39,- kč. Tento zápas byl zcela bez regulí a okamžitě se mě vybavil film "Blood sport".
Jakýsi postarší opilec (který byl už, nebo ještě, pořádně pod parou) se dožadoval, špatně artikulovaným hlasem, v úseku Uzenin, od prodavačky 3 kg šunky. Nakonec se vysvětlilo, že chtěl koupit jen 30 deka Gothaje.
Pracovník Security dnešního dne nepožíval v prodejně žádné vážnosti, lidé zle kouleli očima a bylo vidět,že zaměstnanec bezpečnostní služby chce být malý, menší, úplně nejmenší na celém světě.
Já měl dnes více štěstí jako rozumu. Podařilo se mě bezpečně, ani nevím jak, s nákupem prokličkovat až k pokladnám a jako v mátohách jsem se vypotácel z prodejny, šťastný jako blecha, že jsem celou tu kalvárii přežil ve zdraví.
Stal jsem se svědkem scény, kdy se dvě důchodkyně přetahovali o jeden z posledních exemplářů Štoly z dovozu za 39,- kč. Tento zápas byl zcela bez regulí a okamžitě se mě vybavil film "Blood sport".
Jakýsi postarší opilec (který byl už, nebo ještě, pořádně pod parou) se dožadoval, špatně artikulovaným hlasem, v úseku Uzenin, od prodavačky 3 kg šunky. Nakonec se vysvětlilo, že chtěl koupit jen 30 deka Gothaje.
Pracovník Security dnešního dne nepožíval v prodejně žádné vážnosti, lidé zle kouleli očima a bylo vidět,že zaměstnanec bezpečnostní služby chce být malý, menší, úplně nejmenší na celém světě.
Já měl dnes více štěstí jako rozumu. Podařilo se mě bezpečně, ani nevím jak, s nákupem prokličkovat až k pokladnám a jako v mátohách jsem se vypotácel z prodejny, šťastný jako blecha, že jsem celou tu kalvárii přežil ve zdraví.
neděle 18. prosince 2016
SEBECHVÁLA SMRDÍ, ALE...
Každý se po internetech, a na Facebooku zejména, něčím chlubí.
Tak nyní dávám aspoň na odiv, jaké hodnotné ceny jsem tuhle získal v nálevně Hajcman za to, jak odpovědně a čelem jsem se postavil ke konsumaci piva a jak jsem neohroženě přestál slivovicovou smršť od pana Jelínka.
Svůdné ženy dmoucími ňadry v hlubokých dekoltech, muži velkými auty, sportovci dosaženými výkony, pacienti metastázující rakovinou. Každý má co ukázat, každý je na něco pyšný.
Ale co já? Čím se mám pochlubit? Sakra,nejsem ženská,nemám auto,nesportuji a lékařům se vyhýbám obloukem.
Tak nyní dávám aspoň na odiv, jaké hodnotné ceny jsem tuhle získal v nálevně Hajcman za to, jak odpovědně a čelem jsem se postavil ke konsumaci piva a jak jsem neohroženě přestál slivovicovou smršť od pana Jelínka.
Bohužel,za úspěchy se platí.
středa 14. prosince 2016
OSTRAVSKÁ KAVÁRNA
POSTŘEH Z NEJMENOVANÉ KAVÁRNY V OSTRAVĚ.
Tento příběh koluje už drahnou dobu po internetech, autor není znám.
Historka je to ovšem natolik silná a váže se k Ostravě, že vás s ní prostě musím seznámit.
Do kavárny vešel starší pár, asi (?) z Karviné.
Dialog s obsluhou:
Historka je to ovšem natolik silná a váže se k Ostravě, že vás s ní prostě musím seznámit.
Do kavárny vešel starší pár, asi (?) z Karviné.
Dialog s obsluhou:
"Dobrý den, co si dáte?", příjemná slečna se dotázala starší paní.
"Káfe mi dáj." řekla ženská sebejistě.
"Káfe mi dáj." řekla ženská sebejistě.
"A jaké si přejete? Espresso? Americano? Latté? Capuccino?",
s úsměvem a září v očích na to slečna.
s úsměvem a září v očích na to slečna.
"A ja névim, toty váše, kurdec, káfe mi dáj, do cypa, náše.",
zahřímala nespokojená rašple.
zahřímala nespokojená rašple.
"Pokud se neumíte chovat, běžte si pro kávu do nádražky!",
opáčila naštvaně obsluha.
"Tý, kurva, pro teho sme něrobili za komunisty na čaře, áby nas tu dajaká píča ke kafi výkladu dělála.", vyjel na ni manžel doprovázející svoji ženu.
... obsluha mlčí...
"Sem kurva, na šáchtě sa účil a na čáře žívot nasádil za komunisty, by sem káfe se nedoprosil kurva? Jakesi amerikany kurva? Z tého je zle šak enem.",
dodal zvýšeným hlasem manžel a vyzval ženu k odchodu.
Marná sláva, Ostravsko je region rázovitý :-)
* * * * *
Co pijou kreténí v kavárnách?
Klikněte si: Výpověď pingla.
* * * * *
Co pijou kreténí v kavárnách?
Klikněte si: Výpověď pingla.
ŽIVOT JE HOŘKÝ. BOHUDÍK
VZPOMÍNKA NA HORKÉ LÉTO 2016.
Zatímco v Čechách pršelo, tady v Ostravě bylo vedro a dusno jak v prádelně.
Navíc jsem toho dne musel na úřadovnu České pošty. kde jsem cca 35 minut čekal v prostorách bez klimatizace, zato přeplněných zákazníky pošty, až na mě přijde řada.
Pak je tedy pochopitelné,že jsem zamířil tam, kde je stín a chlazené nápoje.
Říkám chlazené nápoje a mám na myslí pivko Radegast 12°, eventuálně 10° pivo Velkopopovický kozel, samozřejmě černý. Nejsem přeci žádný rasista. Ostatně, to dokazuje i ten fakt,že mám doma barevnou televizi.
Můj život, nebo aspoň mé zdraví, zachránila dobrá (a po čertech půvabná) víla na zahrádce Pivnice Hajcman, které zpětně tímto ještě jednou děkuji.
Pohrdajíce vlastním životem v tom vedru, nosila mě jedno světlé (a potom řezané) pivo za druhým, dokud jsem neřekl dost. Po této příjemné pauze, osvěžen a dobře naladěn, mohl jsem opět s dobrou myslí odkráčet vstříc novým výzvám a dobrodružstvím.
Co dodat? "Život je hořký, bohudík" jsem pateticky zvolal již úvodem.
Pak tedy napíšu jen to,že ač mírně nacamrán, dorazil jsem v tom hicu domů v klidu a pořádku, ochladil jsem se ještě dlouhou studenou sprchou a bylo mě dobře po těle i po duši.
Že ne každý má takové štěstí dokazuje i tato fotografie pořízená na sídlišti Dubina, kdy jakýsi chlápek, cestou z harendy domů, ztratil mezi paneláky orientaci (s třemi promile v krvi ani GPS nepomůže) a ve finále, na dětském pískovišti, působením gravitace, i rovnováhu :-)
Tento dobrý muž, ležíce na zemi, asi pět minut zoufale kvílel, aby poté,co jeho signály nebyly vyslyšeny, spokojeně usnul...
Zatímco v Čechách pršelo, tady v Ostravě bylo vedro a dusno jak v prádelně.
Navíc jsem toho dne musel na úřadovnu České pošty. kde jsem cca 35 minut čekal v prostorách bez klimatizace, zato přeplněných zákazníky pošty, až na mě přijde řada.
Pak je tedy pochopitelné,že jsem zamířil tam, kde je stín a chlazené nápoje.
Říkám chlazené nápoje a mám na myslí pivko Radegast 12°, eventuálně 10° pivo Velkopopovický kozel, samozřejmě černý. Nejsem přeci žádný rasista. Ostatně, to dokazuje i ten fakt,že mám doma barevnou televizi.
Můj život, nebo aspoň mé zdraví, zachránila dobrá (a po čertech půvabná) víla na zahrádce Pivnice Hajcman, které zpětně tímto ještě jednou děkuji.
Pohrdajíce vlastním životem v tom vedru, nosila mě jedno světlé (a potom řezané) pivo za druhým, dokud jsem neřekl dost. Po této příjemné pauze, osvěžen a dobře naladěn, mohl jsem opět s dobrou myslí odkráčet vstříc novým výzvám a dobrodružstvím.
Pak tedy napíšu jen to,že ač mírně nacamrán, dorazil jsem v tom hicu domů v klidu a pořádku, ochladil jsem se ještě dlouhou studenou sprchou a bylo mě dobře po těle i po duši.
Že ne každý má takové štěstí dokazuje i tato fotografie pořízená na sídlišti Dubina, kdy jakýsi chlápek, cestou z harendy domů, ztratil mezi paneláky orientaci (s třemi promile v krvi ani GPS nepomůže) a ve finále, na dětském pískovišti, působením gravitace, i rovnováhu :-)
Tento dobrý muž, ležíce na zemi, asi pět minut zoufale kvílel, aby poté,co jeho signály nebyly vyslyšeny, spokojeně usnul...
JAK JSEM SE LEKNUL
Sedím si doma u PC a zrovna jsem porůznu na Facebooku a jiných internetech publikoval několik kritických komentářů vůči politice strany a vlády, taktéž jsem hanobil nejvyšší představitele zemí Evropské unie a posměšně se vyjadřoval o vedoucí úloze Brusele a Berlína.
Tu náhle slyším zvonek,tak jdu ke dveřím,podívám se do kukátka a krve by se ve mě nedořezal! Za dveřmi vidím dva policisty PČR v doprovodu našeho úsekového "blockleitera" .
Pomyslel jsem si: "Spadla klec, Velký bratr si mě našel a za kritické smýšlení budu zatčen,odvlečen a vaporizován".
Smířen se vším jsem otevřel dveře. A k mému údivu mě policisté nepředříkali "Mirandu" (moje práva) a nezatkli mě, ale jen se ptali,kdy jsem naposledy viděl svého souseda. Ta úleva. To blaho si neumíte představit... :-)
Ať to zkrátím: soused se už delší dobu neukázal venku, tak lidé v domě pojali podezření, informovali místně příslušného domovníka a ten zavolal policisty.
Nakonec přijela i Městská policie a mládenci z Hasičského záchranného sboru, aby společně otevřeli byt.
Bohužel, obavy se naplnily, soused byl doma, bohužel už nějakou dobu mrtvý.
Ale,to už je jiný příběh...
Tu náhle slyším zvonek,tak jdu ke dveřím,podívám se do kukátka a krve by se ve mě nedořezal! Za dveřmi vidím dva policisty PČR v doprovodu našeho úsekového "blockleitera" .
Pomyslel jsem si: "Spadla klec, Velký bratr si mě našel a za kritické smýšlení budu zatčen,odvlečen a vaporizován".
Smířen se vším jsem otevřel dveře. A k mému údivu mě policisté nepředříkali "Mirandu" (moje práva) a nezatkli mě, ale jen se ptali,kdy jsem naposledy viděl svého souseda. Ta úleva. To blaho si neumíte představit... :-)
Ať to zkrátím: soused se už delší dobu neukázal venku, tak lidé v domě pojali podezření, informovali místně příslušného domovníka a ten zavolal policisty.
Nakonec přijela i Městská policie a mládenci z Hasičského záchranného sboru, aby společně otevřeli byt.
Bohužel, obavy se naplnily, soused byl doma, bohužel už nějakou dobu mrtvý.
Ale,to už je jiný příběh...
pondělí 12. prosince 2016
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)