Website traffic statistics

středa 14. prosince 2016

OSTRAVSKÁ KAVÁRNA

POSTŘEH Z NEJMENOVANÉ KAVÁRNY V OSTRAVĚ. 

Tento příběh koluje už drahnou dobu po internetech, autor není znám. 
Historka je to ovšem natolik silná a váže se k Ostravě, že vás s ní prostě musím seznámit.

Do kavárny vešel starší pár, asi (?) z Karviné.
Dialog s obsluhou:
"Dobrý den, co si dáte?", příjemná slečna se dotázala starší paní.
"Káfe mi dáj." řekla ženská sebejistě.
"A jaké si přejete? Espresso? Americano? Latté? Capuccino?",
s úsměvem a září v očích na to slečna.
"A ja névim, toty váše, kurdec, káfe mi dáj, do cypa, náše.",
 zahřímala nespokojená rašple.
"Pokud se neumíte chovat, běžte si pro kávu do nádražky!", 
opáčila naštvaně obsluha.
"Tý, kurva, pro teho sme něrobili za komunisty na čaře, áby nas tu dajaká píča ke kafi výkladu dělála.", vyjel na ni manžel doprovázející svoji ženu.
... obsluha mlčí...
"Sem kurva, na šáchtě sa účil a na čáře žívot nasádil za komunisty, by sem káfe se nedoprosil kurva? Jakesi amerikany kurva? Z tého je zle šak enem.", 
dodal zvýšeným hlasem manžel a vyzval ženu k odchodu.

Marná sláva, Ostravsko je region rázovitý  :-) 


* * * * * 
Co pijou kreténí v kavárnách? 

Klikněte si: Výpověď pingla.

ŽIVOT JE HOŘKÝ. BOHUDÍK

VZPOMÍNKA NA HORKÉ LÉTO 2016.




  Zatímco v Čechách pršelo, tady v Ostravě bylo vedro a dusno jak v prádelně.

  Navíc jsem toho dne musel na úřadovnu České pošty. kde jsem cca 35 minut čekal v prostorách bez klimatizace, zato přeplněných zákazníky pošty, až na mě přijde řada. 

  


    Pak je tedy pochopitelné,že jsem zamířil tam, kde je stín a chlazené nápoje. 
Říkám chlazené nápoje a mám na myslí pivko Radegast 12°, eventuálně 10° pivo Velkopopovický kozel, samozřejmě černý. Nejsem přeci žádný rasista. Ostatně, to dokazuje i ten fakt,že mám doma barevnou televizi. 



  Můj život, nebo aspoň mé zdraví, zachránila dobrá (a po čertech půvabná) víla na zahrádce Pivnice Hajcman, které zpětně tímto ještě jednou děkuji. 



  Pohrdajíce vlastním životem v tom vedru, nosila mě jedno světlé (a potom řezané) pivo za druhým, dokud jsem neřekl dost. Po této příjemné pauze, osvěžen a dobře naladěn, mohl jsem opět s dobrou myslí odkráčet vstříc novým výzvám a dobrodružstvím.



 Co dodat? "Život je hořký, bohudík" jsem pateticky zvolal již úvodem.
Pak tedy napíšu jen to,že ač mírně nacamrán, dorazil jsem v tom hicu domů v klidu a pořádku, ochladil jsem se ještě dlouhou studenou sprchou a bylo mě dobře po těle i po duši. 

  Že ne každý má takové štěstí dokazuje i tato fotografie pořízená na sídlišti Dubina, kdy jakýsi chlápek, cestou z harendy domů, ztratil mezi paneláky orientaci (s třemi promile v krvi ani GPS nepomůže) a ve finále, na dětském pískovišti, působením gravitace, i rovnováhu  :-) 

  Tento dobrý muž, ležíce na zemi, asi pět minut zoufale kvílel, aby poté,co jeho signály nebyly vyslyšeny, spokojeně usnul...



JAK JSEM SE LEKNUL

  Sedím si doma u PC a zrovna jsem porůznu na Facebooku a jiných internetech publikoval několik kritických komentářů vůči politice strany a vlády, taktéž jsem hanobil nejvyšší představitele zemí Evropské unie a posměšně se vyjadřoval o vedoucí úloze Brusele a Berlína.

  Tu náhle slyším zvonek,tak jdu ke dveřím,podívám se do kukátka a krve by se ve mě nedořezal! Za dveřmi vidím dva policisty PČR v doprovodu našeho úsekového "blockleitera" . 




Pomyslel jsem si: "Spadla klec, Velký bratr si mě našel a za kritické smýšlení budu zatčen,odvlečen a vaporizován". 

  Smířen se vším jsem otevřel dveře. A k mému údivu mě policisté nepředříkali "Mirandu" (moje práva) a nezatkli mě, ale jen se ptali,kdy jsem naposledy viděl svého souseda. Ta úleva. To blaho si neumíte představit...   :-) 

   Ať to zkrátím: soused se už delší dobu neukázal venku, tak lidé v domě pojali podezření, informovali místně příslušného domovníka a ten zavolal policisty.
Nakonec přijela i Městská policie a mládenci z Hasičského záchranného sboru, aby společně otevřeli byt. 




Bohužel, obavy se naplnily, soused byl doma, bohužel už nějakou dobu mrtvý. 
Ale,to už je jiný příběh...